Evoluční představa a přírodovědecká oprávněnost hypotéz
Angličan Charles Darwin (1809-1882) přišel na myšlenku boje o život v přírodě až při své četbě nesprávných ekonomických úvah ekonoma a duchovního Thomase Malthuse (An Essay on the Principle of Population). Vycházeje tedy ze špatných teorií jedné ekonomické knihy, dále ze svých chybných závěrů v oboru šlechtitelství, mylných názorů na dědičnost, z naivní představy o struktuře buňky, ze srovnávací embryologie postavené na Haeckelových falzech, s nepatrným počtem zkamenělin a se zmatenými představami o stáří hornin, položil tento nedostudovaný teolog a medik myšlenkový pilíř současné evoluční biologii! Bylo by možné v jiné oblasti přírodovědy, aby hypotéza, založená na půl tuctu omylů, nesmyslů, podvodů a neuvěřitelných ideologických sporů byla ještě po 150 letech vyhlašována za jedinou legitimní vědeckou teorii (sic) vysvětlující vznik celého světa?
Vědecká teorie se rozvíjí řadu let, ale hypotéza padne hned poté, co se zjistí, že stála na mylných předpokladech. Udržovat ji v rozporu s fakty lze jen tehdy, když její experimentální ověřování je nemožné a je-li tato hypotéza silně vázána na cit a životní filozofii lidí. A tak je tomu s evoluční i kreační představou 21. století o tom, jak kdysi dávno vznikl náš svět se všemi formami života. Neumíme to zopakovat, můžeme o tom jen spekulovat, proto zůstává velký prostor pro fantazii protkanou vědou i pro fanatizmus a manipulace, tak typické u mnoha ideologických hnutí.
Z výše uvedeného je tedy neoprávněné tvrdit, že evoluční hypotéza je vědecká, zatímco kreační náboženská. Toto tvrzení je čirá lež, typická právě pro ony ideologické manipulace. Každý člověk (i vědec) si totiž dělá vlastní úsudek a přiklání se na tu či onu stranu na základě toho, které argumenty mu připadají pádnější - tj. bližší jeho osobní životní zkušenosti, bližší jeho znalostem experimentálně ověřených vědeckých zákonitostí a v závislosti na tom, co všechno ví o nálezech z terénu. Velkou roli při tvorbě názoru na minulost hraje také znalost současných i historických pramenů a důvěra k nim. K tomu přistupuje i vlastní povaha člověka spolu s tím, co nás učili od dětství. To všechno a ještě mnohem více rozhoduje o tom, zda uvěříme v Boha či evoluci, nebo zda je nám to celkem jedno. Pro pravdu není vůbec podstatné, který názor je vyznáván většinou vědecké komunity, která teorie se učí na školách, který názor je politicky preferován a podporován sdělovacími prostředky, církví či veřejným míněním. Minulost zůstává v minulosti - zpřítomňuje ji jen víra. A ta může být oprávněná, nebo neoprávněná - postavená na faktech či omylech.
Pokračovanie: https://mstherald.wixsite.com/pravdaosvete/zaklady-kreacnej-teorie
Zdroj: http://memento.junweb.cz/faktapro.htm