Až do doby, než jsem navštívil vulkanickou horu Mount St Helens ve státě Washington v USA, jsem plně neocenil rozsah této exploze v roce 1980. O této erupci jsem se dozvídal mnoho let, shlédl jsem videa, poslouchal přednášky a četl zprávy. Když skutečně hora fyzicky explodovala, tak tato erupce odnesla mnohé falešné představy o geologii, představy, které byly naprosto mylné, i když byly věřeny po více jak století.
Po desetiletích stagnace se hora St Helens na severozápadě USA ve státě Washington [říká se jí nesprávně hora Svaté Heleny] prodrala k životu v březnu 1980, což bylo asi dva měsíce před explozí. Její kouř a rachocení varovaly, že se něco velkého připravuje. Na základě vědeckých poznatků byly úřady stanoveny limity přiblížení k vulkanické hoře, na základě vědomostí, jak by asi exploze mohla proběhnout. Jenže výbuch byl silnější a větší než se předpokládalo, k tomu ještě přistoupily první boční severně orientované efekty namísto očekávaných vertikálních účinků. Z 57 lidí, kteří zahynuli, byli všichni až na tři mimo zakázanou zónu. Špatné geologické představy mohou být fatální.
Špatné geologické představy také zavedly lidi ke špatným názorům na Bibli—že události, které popisuje, jsou mytologické a ve skutečnosti se nikdy neudály. Hora St Helens tyto názory mění a to je důvod, proč jsem se tak moc začal zajímat, co se vlastně stalo. Erupce této hory ukázala, že to, o čem se předtím v geologii myslelo, že to vyžaduje milióny let, se ve skutečnosti může přihodit během hodin a dnů následkem katastrofy. Můžeme-li nyní vidět, co dokáže udělat vulkán za krátkou chvíli, můžeme také ocenit, jak katastrofická Noemova potopa vytvořila mnohem obrovitější geologické útvary na Zemi.
Geolog Dr. Steven Austin prováděl po mnoho let geologický výzkum účinků exploze hory St Helens a následných procesů. Velmi intenzivně publikoval práce o tom, jak tato katastrofa vrhá světlo na celosvětovou katastrofu za dnů Noema, což je klíčem k potvrzení pravdy Bible.
Geologické vrstvy se tvoří během hodin
Jedním z mnoha překvapivých výsledků byl 8 m silný sedimentární nános, který se objevil na útesu podél North Fork Toutle River. Je tvořen jemně navrstveným sedimentem. Ze zpráv očitých svědků, fotografií a monitorovacího zařízení se ví, že celý tento sediment se vytvořil jen za tři hodiny, od deváté večer do půlnoci 12. června 1980. Vznikl usazením černých oblaků jemného, horkého popílku smíchaného s plynem, který byl velkou rychlostí vyvržen z vulkánu—pyroklastický proud. Nasycený popílkem a těžší než vzduch se tento proud usadil rychlostí 160 km/hod po stranách vulkánu a podél říčního údolí, a nanesl tak na zem popílek.
Velkým překvapením bylo, že se sediment usadil do jemných vrstviček zvaných ploténky (lamely). Člověk by běžně očekával, že katastrofické víření popílku ve velké rychlosti dokonale promísí jemné částice a vytvoří jednolitou, dobře promíchanou usazeninu. Proto bylo tradičně myšleno, že jemné vrstvičky se musely tvořit a akumulovat během stovek let. Ale hora St Helens ukázala, že hrubý i jemný materiál se automaticky oddělí do tenkých, odlišitelných pásků, což prokázalo, že tyto usazeniny se mohou tvořit velice rychle pomocí prudce se šířících proudů (tekutin a plynů). Od té doby prokázaly laboratorní pokusy, že se jemné lamely tvoří také při proudící vodě. To ukazuje, jak se jemně navrstvené pískovcové usazeniny mohly vytvořit i v jiných situacích, třeba jako jsou spodní vrstvy v Grand Canyonu, které se pravděpodobně vytvořily rychle během časového rámce velké Noemovy potopy.
Rychle vyhloubené kaňony
Erupce hory St Helens také ukázala, jak se mohou kaňony vytvořit mnohem rychleji a úplně jiným způsobem než se původně myslelo. Sled erupcí erodoval mocnost sedimentu, který byl nahromaděn na úpatí vulkánu, což vytvořilo mnoho koryt a kaňonů. Jedno takové koryto bylo nazváno ‘Malý Grand Canyon’, jehož velikost je přibližně 1/40 velikosti Grand Canyonu.1 Jeho boční stěny jsou až 40 m vysoké, šíře až 45 m a protéká jím menší říčka. Velmi snadno by kolemjdoucí mohl usoudit, že tento kaňon byl erodován velmi pomalu a postupně tou malou říčkou, která jím dnes protéká, za mnoho stovek a tisíců let.
Jenže vytvoření tohoto kaňonu bylo zdokumentováno. Byl vyhlouben proudem bahna, který vznikl po roztátí sněhu v oblasti kráteru v důsledku menší erupce hory St Helens 19. března 1982. Tekuté bláto se vytvořilo za nánosem úlomků, protrhlo jej a vyhloubilo celý kaňon za jediný den. Nebyla to tedy ona říčka, která jím protéká. Byl to už hotový kaňon, který až poté umožnil říčce protékat.
Další dva kaňony po stranách vulkánu poskytují ještě dramatičtější důkazy o tom, jak mohou být kaňony vyhloubeny rychle. Loowit Canyon, kaňon, který je přes 30 m hluboký, byl vyhlouben skrz část staré vulkanické skály tvořené takzvaným andezitem. A opět, mohlo by se předpokládat, že to byly proudy vody vnikající do kaňonu z vodopádů, co kaňon vyhloubilo za tisíciletí. Jenže ho vyhloubily během měsíců ve druhé polovině roku 1980 proudy bahna. A jeho hloubení stále pokračuje, ale už nikde ne tak rychle, jako tomu bylo během hlavních erupcí vulkánu. Step Canyon, kaňon, který leží západně od Loowit Canyonu, je ještě větší, přes 180 metrů hluboký. Tento kaňon rovněž vyhloubily proudy bahna vytékajících z vulkánu ve stejné době. Ještě jednou, síla proudícího bahna vyřízne i tvrdou skálu, včetně proudů staré andezitové lávy.
Rýhy, které nepocházejí z ledovců
Vulkanické erupce včetně sesuvů půdy tlačily horniny z úbočí hor dolů terénem. Jak velké kusy horniny klouzaly dolů, vyřezávaly rýhy a trhliny v podloží. Geologové běžně interpretovali tyto rýhy jako důsledek činnosti ledovců, jak led a hornina postupovaly krajinou. Jenže toto vysvětlení může být chybné, jak ukázaly rýhy v horninách hory St Helens; byly vyryty rychle se pohybujícími horninami uvedenými do pohybu geologickou katastrofou, nikoli pomalu se pohybujícím ledovcem. Z toho plyne, že mnohé geologické oblasti, jejichž vznik se dříve vykládal pomocí ledovcového prostředí, musí být nově zhodnoceno, protože nemusí vůbec být ledovcového původu.
Pokračovanie: https://mstherald.wixsite.com/pravdaosvete/sopka-svatej-heleny
Zdroj: http://kreacionismus.cz/hora-st-helens-nam-ustedruje-lekci/